Co byste si přáli k narozeninám, kdybyste věděli, že jsou poslední? Velkou oslavu, obrovský dort, spoustu dárků? Zkusila jsem se nad tím zamyslet, když začalo být jasné, že se Bětka dožije svých 12. narozenin. Já bych si asi přála, aby ten narozeninový den a všechny další dny, které ještě zbývají, byly co nejšťastnější.
Samozřejmě bych Bětce úplně nejvíc ze všeho přála zdraví. V srpnu už na zadních nohách nemá žádné svaly a pod kůží jsou jí zřetelně cítit všechny kosti. Zadníma nohama už při jízdě na vozíku vůbec nepohybuje. Pořád ještě udrží stolici i moč v tom smyslu, že jí neodchází nepřetržitě. Občas se stane, že se pod sebe vleže vykálí. Pokračujeme ve fyzioterapii, i když se zdá, že dráždit nervy na zadních nohách už je vlastně trochu zbytečné.
Máme velké štěstí na dobré počasí, takže naše letní dny vypadají asi tak, že se v největším vedru schováme doma, odpoledne vyhodíme deku do stínu na trávu a jsme tam až do večera. Dáme si meloun, banán, jogurt – chuť k jídlu samozřejmě Bětku neopouští.
Zvenčí to může skoro vypadat, že si vlastně celé léto jenom válím šunky. Během toho válení mimo jiné narážím na čerstvou japonskou studii, která zkoumá vliv kurkuminu na progres DM. K denní dávce konopí, kloubní výživy a doplňků na močové cesty tedy přidávám ještě denní dávku kurkuminu.
Kdyby se Bětka udržela co nejdéle v současném stavu, bylo by to fajn. Na procházkách často ve vozíku popoběhne, doma se dokáže ještě jakž takž samostatně pohybovat, třeba když se potřebuje napít. Potřebu vykonává v popruhu na nošení, na něm také dojde na zahradu, po dvoře nebo doma z místnosti do místnosti.
V srpnu Bětku hlásím na Happy Dog Trek. Ne, nezbláznila jsem se, ani jsem nechytla úpal na koupališti. Naše oblíbená akce byla díky spolku Jezevčíci v nouzi rozšířena o trasu „Chůze 1 km“ a já vím, že to dáme! Čekám na trochu chladnější počasí, přeci jen celou cestu půjdeme po silnici (chodníky u nás nemáme…).
Během toho čekání si všímám, že Bětce trochu slábnou přední nohy. Občas se stane, že upadne. Na trávě nebo při chůzi do kopce nezvládne předníma nohama utáhnout vozík, ten sjede dozadu a Bětka sebou šlehne na lokty. Nakonec trasu dogtreku pokoříme 1. září a je to vlastně na poslední chvíli. V době, kdy dorazí medaile, už Bětka chodí výrazně hůř.
Když se teď ohlížím zpátky, bylo to léto vlastně čerpáním energie a přípravou na něco, co teprve mělo přijít. A co že vlastně Bětka dostala k těm narozeninám? Samozřejmě, že byl obrovský dort! Samozřejmě, že i spousta dárků! A navrch půl roku snad aspoň trochu šťastných dní k tomu…
Na videu jsou vidět první náznaky pádů na vozíčku. Bez vozíčku Bětka předvádí typický „seal walking“ – zadní nohy už se vůbec nepohybují a jsou taženy za tělem. Nohy ale vůbec nepotřebujete na jeden skvělý psí sport – nosework. Bětka sice neslyší ani povely, ani klikr, navíc vlastně ani netuší, co je to nosework, ale tu radost, tu jsem jí nemohla upřít.