Vracím se z procházky s Bětkou, dávám sušit promoklou bundu a v mobilu už cinká zpráva. Trochu zvláštní dotaz jedné majitelky corgiho – jak prý je to u našich chovatelů s tou DM, že prý už si se spoustou z nich psala a vypadá to, že ta nemoc tu vůbec není, když je, tak je to pohodička a vlastně se jí ten pes ani nedožije a že testovat je v podstatě zbytečné vyhazování prachů do kapes laboratoří.
Omlouvám se téhle milé slečně za všechna sprostá slova, která jsem jí dnes napsala. Jinak to nešlo. Proč?
![](https://corgi.cz/wp-content/uploads/2021/11/DM01-1024x683.jpg)
Bětka je už čtvrtým měsícem na vozíčku. Dneska byla naše 500 m dlouhá půlhodinová procházka úspěšná, Bětce se povedlo vyčůrat i vykadit, vozíčku ani neupadlo kolo, ani se nikde nezasekl, botičky chránící Bětce zadní tlapky před odřeninami se nevyzuly ani neprodřely, Bětka nikde neupadla a oba obrubníky, které po cestě jsou, přejela bez pomoci. Nikoho jsme nepotkaly, takže nebylo třeba společensky konverzovat. Pršelo jenom trochu, takže Bětka i vozík oschnou celkem rychle, bláto opadá samo. Fakt pohodička.
Ten dnešní dotaz prostě přišel v pravou chvíli. Už dlouho se rozmýšlím, jestli začít psát tenhle blog. O tom, co prožíváme. Protože degenerativní myelopatie tady je a není to pohodička.
Takže díky za to pošťouchnutí a jedeme…