Jak na tom po roce s DM Bětka je? Pořád chodí. Divně, ale chodí. Při cvičení občas překloubí zadní nohu – hlavně když má vstát z lehu. Při podání přední packy vestoje neudrží balanc a spadne. Nejpodivnější je, když občas zapomene vstát a pár kroků ujde vsedě, až pak se zadní nohy zvednou a Bětka zas skáče jako opilý námořník. Proč jí nutit do vozíčku už teď? Corgis On Wheels i selský rozum radí na vozík zvykat předtím, než nohy vypoví službu. Bude sloužit jako chodítko, poskytne oporu a usnadní chůzi. Fajn představa, ale Bětka si všechny ty výhody asi nepřečetla.

První zkoušky vozíku probíhají uvnitř a Bětka je zvládá překvapivě dobře. Nebojí se, nešije sebou na všechny strany, nehryže hrůzou popruhy, ale úplně normálně si nechá nasadit tažný postroj a postavit se do vozíku. Dokonce je ochotná se i rozejít, takže se nevyplňují černé scénáře ze zmiňované knížky, kde popisují případy, kdy pes ve vozíku týdny jenom zatvrzele stál, než udělal milostivě nějaký ten krok.

Bětku lákám na pikslu plnou pamlsků a učíme se doma jít rovně, zatočit a otočit se. Právě otočky vyžadujou trochu fištróna, ale za pár dní už se odvažuju vyrazit ven. Na trávě se všechen trénink hroutí, protože vozík najednou nejede tak hladce. Poctivě každý den aspoň pár minut jezdíme, až v půli srpna dojedeme i k rybníku na návsi. Moc se mi nelíbí, jak velké úsilí musí Bětka vyvinout, aby vozík rozhýbala – je to jako pozorovat koně při hluboké orbě. Pro jistotu všechno fotím a natáčím a posílám jednak výrobci vozíku, ale hlavně do corgí vozíčkové skupiny. Tam mi všichni potvrzují, že je všechno v pořádku a Bětka musí zesílit vpředu, aby utáhla zadek. Mimo to je samozřejmě beautiful, lovely, great, drží nám palce a všechny tyhle věci, které Amíci dokážou rozdávat na potkání.

Jinde na internetu asi nenajdete skupinu lidí, které byste napsali úžasnou zprávu, že se váš pes ve vozíčku poprvé vymočil a den nato i vykadil, a ještě ten den to okomentovaly a olajkovaly desítky úplně cizích lidí. A já to napsala. A fakt šťastná. Jak málo někdy stačí, že?