V březnu 2021 se všechno zlomilo. Nešlo dál nevidět, že Bětka trpí něčím, co postupuje pomalu ale jistě pořád dopředu. Nebo spíš dolů? Prostě se to po malých krůčcích zhoršuje.
Smíření s tím, že můj pes má nejspíš degenerativní myelopatii. Objednání na fyzioterapii, odběr DNA na test, nákup literatury (z USA, protože tady nic takového nemáme), pořízení balančních pomůcek, brouzdání na internetu, prohlížení videí. Další smíření s tím, že můj pes má nejspíš degenerativní myelopatii. Vlastně nesmíření. Dá se s něčím takovým vůbec smířit?
Fyzioterapii absolvujeme u mojí spolužačky z VŠ (naštěstí se na učitelství vybodla) v salonu Spokojené ocásky. Učím se několik cviků, které se dají dělat doma a mají co nejvíc prodloužit dobu, kdy Bětka bude na nohou.
Z Ameriky přichází útlá knížečka Corgis on Wheels od Bobbie Mayer. Těchhle pár desítek stran odpoví na všechny zmatené otázky a trochu mě uklidní. Co přesně čekat? Jak dlouhé to bude? Jak rychle to bude postupovat? Jak zjistit, kdy je konec? Číst ty řádky není vůbec lehké, ale získávám pocit, že se to celé dá nějak zvládnout. Vlastně se to musí zvládnout.
Z laboratoře přichází očekávaný výsledek testu – Bětka je DM at risk. Náš veterinář do telefonu hodně zlehka a nenápadně naznačuje, jak to končívá. Ujistím ho, že dobře vím, o co jde, a že dokud je Bětka šťastná a dokáže čůrat a kadit, budeme v klidu. I pan doktor je tímpádem v klidu.
Na Facebooku se přidávám do skupiny Corgis on Wheels, kterou spravuje Bobbie Mayer. Má přes 2 000 členů převážně z USA a je to pro mě úplně nový vesmír. Neskutečně pozitivní komunita (to slovo normálně nepoužívám), kde se lidi dokážou podpořit, povzbudit, ocenit jeden druhého, sdílet svoje zkušenosti. Jako by to snad ani nebyl Facebook. Nasdílíte fotku svého usmívajícího se psa „jen tak“ a do rána nasbíráte desítky komentářů, jak vám drží palce, jak je váš pes krásný, jak jste oba super a jak vám věří. Sakra, že by ta Amerika nakonec nebyla úplně v háji?
Ve skupině mimo jiné „objevuju“ doporučení na botičky Pawz, na které jsem si musela horko těžko přijít sama. Často tu radí s výběrem nebo správným nastavením vozíčků a já si uvědomuju, že brzo přijde čas se po nějakém začít shánět. Bobbie Mayer není žádná nafrněná paní vševědoucí spisovatelka, ale úplně normální vysmátá babča v tričku.
Jo, myslím, že my to vážně nějak zvládnem.