Další mokrý problém vzniká, když si Bětka přičapne na čůrání. Ta poloha je najednou tak nízká, že si namáčí chlupy do vlastní moči. První nenápadný letní sestřih a zakoupení co nejekologičtějších vlhčených ubrousků.

Poctivě cvičíme všechno, co nám bylo doporučeno na fyzioterapii. Doma už nemůžeme bez botiček, jinak Bětka klouže i na koberci. Ve stoje s předníma na balanční podložce mi ještě zvládne podat pac, ale většinou při tom spadne zadkem do stran. Je jasné, že je na čase objednat vozíček – podle „Corgis On Wheels“ je důležité začít na něj zvykat ve chvíli, kdy ještě není potřeba používat ho k běžnému venčení.

Nejvíc se mi zamlouvá firma Anyone Go, která tiskne vozíčky na míru na 3D tiskárně. Komunikace s nimi je skvělá, nediví se žádnému z mých dotazů včetně poměrně zásadního – bude moct Bětka ve vozíčku čůrat a kadit? Sami výrobci vlastně neví, protože většina jejich zákazníků má psy ochrnuté po výhřezu ploténky a tím pádem  v plenkách. Amíci tvrdí, že to ve vozíčku jde, ale jejich vozíčky mají jinou konstrukci. Nezbývá než doufat. Bětku doma přeměřujeme, fotíme a v půlce července všechno posíláme do brněnské firmy. Ve stejné době vzniká úvodní fotka tohohle příspěvku. Je to jedna z posledních fotek, kde Bětka ještě stojí.

Jak se střídá počasí, pozoruju, že i Bětce se střídají horší a lepší dny. Zvláštní je, že když se udělá hnusně, jde se jí nejlíp. Takže mě bolí koleno, kyčel, mám migrénu, venku fouká a prší, ale Bětka štěká a poskakuje, že už se konečně jde ven. Je to vidět i na videu, které je z června 2021 – tedy 10 měsíců od úplně prvních příznaků DM.