Přejít k hlavnímu obsahu

Historie Welsh Corgi

Původ tohoto pracovního plemene sahá až do roku 1200 př.n.l., kdy se jeho předkové objevili na waleské půdě. Stalo se tak díky Keltům, kteří území dnešní Británie osídlili. Název corgi pochází z waleštiny a lze ho přeložit jako "zakrslý pes". Kromě švédského vallhunda neexistuje v Evropě žádné další ovčácké plemeno s podobně zkrácenýma nohama.

První písemné zmínky o corgim pocházejí z 10. století našeho letopočtu, kdy byl tento pes na waleském venkově běžně využíván, tehdy však hlavně jako pes hlídací a jen druhotně k pasení stád. Až v 17. století se stal specializovaným honáckým psem. Ještě předtím se začaly vymezovat dvě varianty tohoto plemene, Pembroke a Cardigan. Tyto varianty byly později, v roce 1934, uznány jako dva samostatné typy a bylo zakázáno jejich vzájemné křížení.

V současnosti je kromě Británie corgi populární hlavně v USA a v západní Evropě.

Historie chovu corgi v Čechách je spojena se jménem PhDr. Vladimíra Mojžíše, který se již od padesátých let snažil do republiky dovézt první štěně. Fenku pembroka zbarvení black and tan se mu podařilo získat až na samém konci šedesátých let. Díky ní se až do roku 1978 rodila většinou štěňata černá s pálením, později převládla typická červená s bílými znaky. Dnes je zbarvení black and tan výjimečné, u nás se setkáme pouze s červenými, sobolími nebo trikolorními pembroky.

V sedmdesátých letech začal chov corgi u nás vzkvétat, první český vrh se narodil 11. 9. 1974 (vrh „Z“ Moravia Mefistofeles). V té době bylo toto plemeno u nás v podstatě neznámé. Dodnes lidé často považují corgiho za voříška nebo křížence.

Většina chovatelů žije ve východní části České republiky, potkat corgiho na západě Čech je téměř zázrak (pokud znáte důvod, prosím, podělte se s námi). Chybějící „osvěta“ však plemeni spíše prospívá než škodí. V českém chovu se nesetkáváme se závažnými exteriérovými vadami ani dědičnými chorobami. Corgi bez PP (doufejme) v podstatě neexistuje. V českých útulcích corgiho nenajdeme.